Lávka jako technická stavba

Lávky jsou lehké mostní konstrukce určené pro chodce nebo cyklisty. Spojují místa v území oddělená bariérou v podobě vodního toku, rokle, železnice nebo pozemní komunikace. Jejich vzhled a stavební řešení jsou silně ovlivněny přístupem, který může být „inženýrský“ nebo „architektonický“. Inženýrský přístup je zpravidla zaměřen na účel, tedy fyzické propojení dvou bodů v území. Základním vstupem jsou požadavky právních předpisů a technických norem a výsledkem je technická stavba. V případě architektonického přístupu je zde nadstavba, která řeší nejprve vazby a až následně formu, která z těchto vazeb „vyrůstá“. Základním vstupem je detailní analýza místa a řady hledisek, které lávku ovlivní nebo jsou lávkou ovlivněny. Výsledkem je architektonicky ztvárněná stavba, která obsahuje nejen vlastní technické řešení, ale také další významy a souvislosti.

Architektonický přístup dobře ilustruje ukázka z autorské zprávy k lávce v Písku, jejímž autorem je architekt Josef Pleskot: „U Václavského jezu, kde je situována lávka přes Otavu v Písku, je zakleto mnoho silných urbanisticko-architektonických podnětů. Velké množství podnětů tohoto druhu, které viditelně existují, ale nejsou mezi nimi vytvořeny konkrétní prostorové vazby, dává opodstatnění pro umístění stavebního elementu, v našem případě lávky pro pěší, který mezi bohatostí podnětů dokáže vytvořit zřetelné vztahy, a tím i nový kontext. Čím je podnětů více a čím jsou složitější vazby mezi nimi, tím zajímavější může být jejich architektonické ztvárnění."

"Právě veškeré složitosti a protiklady prastarého osídleného místa na obou březích Otavy si vyžádaly nestandardní trasování pěší lávky tak, aby byly dány do souvislostí a oslaveny čtyři fenomény, jejichž středobodem je dané místo. Prvním výrazným fenoménem je impozantní vstup říčního toku z posledního meandru před Pískem do sféry vlivu města. Kdo zažil jako plavec po Otavě průchod touto pomyslnou vodní bránou, ten ví, o čem je řeč. Písek se v jednom okamžiku zjeví jako zázrak. Stejně krásný je vhled do brány z opačné strany, tedy z lávky. Druhým fenoménem je kostel sv. Václava, který již po staletí tvoří dominantu Václavského předměstí. Jeho poloha na nejvyšším levobřežním místě vede dlouhá tisíciletí dialog s třetím fenoménem, kterým je vrch Hradiště tyčící se na protějším pravém břehu Otavy. Konečně čtvrtým fenoménem, který dává místu velkou sílu, je samotná veduta Písku ve svém celku viditelná z nejvyššího místa lávky nad řekou ve směru jejího toku. Všechny tyto fenomény lze silně zažít při cestě po lávce, která břehy Otavy spojuje ne zcela konvenčním pragmatickým způsobem."

"Trasa lávky se v jednom místě láme pod úhlem čtyřicet pět stupňů. Místo lomu je pečlivě zvolené, je výslednicí analýz daných urbanistických os a vnějších prostorových vztahů. Na pilíři, který stojí blíže levému václavskému břehu, je umístěna jakási společenská podesta, místo pro setkání a zastavení. K pevné plošině podesty přistupuje zavěšené rameno o délce cca 47 m od levého břehu a visuté rameno o délce cca 82 m od pravého břehu. Vzniká tak poněkud netradiční soumostí tvořené dvěma samostatnými mostními konstrukcemi.“

Způsob přístupu k návrhu lávky výrazně ovlivňuje návrh osvětlení. Při inženýrském přístupu se zpravidla řeší pouze základní požadavek na splnění technických norem co nejjednodušším způsobem. U architektonického přístupu se pečlivě hledá takové řešení, při kterém je osvětlení integrální součástí lávky. Řeší se otázky, zda musí být lávka osvětlena, proč, jak a čím. Prostřednictvím diskuze, skic a vizualizací se hledá a ověřuje noční vzhled osvětlené lávky (obr. 1).

Obr. 1 – vizualizace osvětlení lávky v projektu cyklopropojení centra s DOV v Ostravě, foto: Atelier světelné techniky, s. r. o.

Požadavky na osvětlení

Lávka pro chodce a/nebo cyklisty je místní komunikace IV. třídy. Legislativní požadavky na to, zda se pozemní komunikace osvětlují, jsou uvedeny v příslušné vyhlášce[1], kde se uvádí, že se vždy osvětlují dálnice a silnice v zastavěném území obcí. Požadavek na osvětlení místních komunikací uveden není, nicméně touto vyhláškou je znezávazněna norma na projektování mostních objektů, která platí pro mosty a lávky. V této technické normě se uvádí, že pokud je veřejné osvětlení na komunikaci před a za mostem, je provedeno i na mostě. 
Technické požadavky, jak se mají lávky osvětlovat, jsou uvedeny v nezávazných technických normách nebo mezinárodních doporučeních. Tyto požadavky mohou být znezávazněny právními předpisy nebo smlouvami. Požadavky na osvětlení lávek v technických normách lze rozdělit podle hledisek na požadavky bezpečnostní, estetické a požadavky na omezení rušivých účinků osvětlení. 

Požadavky z hlediska bezpečnosti jsou uvedeny v technické normě pro osvětlení pozemních komunikací[2], v jejímž rámci lávky spadají do třídy osvětlení P, určené pro pozemní komunikace pro chodce a cyklisty. Předepsanými světelnětechnickými parametry jsou hodnoty průměrné Em a minimální Emin osvětlenosti v úrovni komunikace a třída osvětlení (P1 až P7) určuje limitní minimální hodnoty těchto parametrů. O zatřídění pozemní komunikace do konkrétní třídy rozhodují kritéria uvedená v normě[3]. Vzhledem k tomu, že se tato kritéria v průběhu noční doby mění, mění se i požadavky na osvětlení (adaptivní osvětlení). Na základě této skutečnosti lze stanovit provozní režim osvětlení, například od zapnutí do 22:00 je výkon osvětlení 100 %, od 22:00 do 06:00 je výkon 60 % a od 06:00 do vypnutí veřejného osvětlení je výkon 100 %.

U lávek, kde je větší pohyb chodců, se vedle osvětlení povrchu komunikace zajišťuje také osvětlení chodců, aby bylo možné dobře rozlišit kolemjdoucí a osoby pohybující se po lávce. Pro hodnocení osvětlení chodců se jako parametr používá poloválcová osvětlenost, která vystihuje míru osvětlení obličeje. V technické normě[2] jsou také uvedeny doporučující parametry pro hodnocení omezujícího a rušivého oslnění (třída svítivosti G, třída oslnění D). 

Osvětlení vlastní konstrukce lávky (tzv. architektonické osvětlení) dává smysl pouze ve výjimečných případech, kdy lávka propojuje společensky nebo kulturně významná centra měst. Doporučené úrovně architektonického osvětlení jsou uvedeny v mezinárodních doporučeních[4]. 

Dalším hlediskem při osvětlování lávek je omezení vlivu osvětlení na okolní prostředí. Část požadavků je uvedena v normě osvětlování pozemních komunikací[2] prostřednictvím doporučení třídy svítivosti a využívání tzv. adaptivního osvětlení. Další část požadavků je uvedena v nové národní normě[5] a zahrnuje předimenzování osvětlení, tok do horního poloprostoru, náhradní teplotu chromatičnosti a svislou osvětlenost budov a prahový přírůstek. 

Technická řešení

Při návrhu osvětlení lávek lze použít širokou paletu technických řešení, vycházejících ze zadání, které může být povahy „inženýrské“ nebo „architektonické“ zmiňované v úvodu. V následujícím textu jsou technická řešení rozdělena do následujících skupin podle typů svítidel:

• silniční svítidla;
• světlomety;
• integrovaná svítidla.

Nejjednodušším řešením je použití běžných silničních svítidel pro osvětlení pozemních komunikací. Pro účinné využití světelného toku je třeba volit svítidla s optickým systémem, u kterého je vyzařování v příčném směru (kolmo na osu komunikace) úzké. Pokud je požadavkem, aby stožáry nenarušovaly vzhled vlastní konstrukce lávky a svítidla byla umístěna pouze na začátku a konci lávky, je tento způsob osvětlení použitelný pro lávky do délky okolo 30 m. U delších lávek je pak třeba umístit stožáry i na konstrukci lávky.

Další možností je použití světlometů, které jsou umístěny na vysokých stožárech na koncích lávky, případně u zavěšených lávek přímo na její konstrukci (obr. 2). Při použití světlometů je třeba velmi pečlivě vybírat vyzařovací charakteristiky, které umožní osvětlit relativně úzký a dlouhý pruh pozemní komunikace a současně maximálně omezit světlo dopadající mimo lávku i oslnění chodců a cyklistů na lávce. V případě použití světlometů je třeba, aby v projektové dokumentaci bylo přesně specifikováno nasměrování jednotlivých světlometů (obr. 4). V tomto případě je důležitou součástí projektové dokumentace návrh údržby světlometů a ověření jejich dostupnosti. 

Obr. 4 – podélný řez lávkou osvětlenou světlomety

Třetí a v současné době pravděpodobně nejpoužívanější technické řešení je integrování venkovních svítidel do konstrukce lávky. Nejčastěji se svítidla integrují do svislých konstrukcí zábradlí (obr. 3) nebo do madla zábradlí a používají se lineární LED moduly s difuzním vyzařováním nebo bodová svítidla s asymetrickým vyzařováním. Vzhledem k tomu, že se často požaduje, aby svítidlo bylo co nejsubtilnější, bývají svítidla napájená z externích předřadníků. V takovém případě je třeba počítat s umístěním těchto předřadníků. Při umístění předřadníků mimo lávku na jednom konci lze osvětlit lávky do délky cca 50 m, pokud lze umístit předřadníky na obou koncích lávky, je možné osvětlit lávky do délky cca 100 m. U delších lávek je třeba počítat s umístěním předřadníků v konstrukci lávky. 

Do madla zábradlí lze umístit lineární i bodová svítidla a osvětlení může být oboustranné, u užších lávek i jednostranné. Při použití lineárních svítidel lze vytvářet souvislá svítící madla nebo mohou být svítidla segmentována (obr. 5), zpravidla podle modulu zábradlí nebo madla. 
Do zábradlí lávky lze integrovat jak lineární, tak bodová svítidla. Lineární svítidla se integrují do svislých profilů zábradlí a je možné je použít jednostranně nebo oboustranně (obr. 6). Bodová vyžadují masivnější konstrukci, a proto je lze použít, pokud je zábradlí plné (např. betonové). V případě integrace svítidel je velmi důležité navrhnout takové řešení, u kterého budou svítidla snadno dostupná a vyměnitelná v případě poruchy.

Specifickým případem jsou lávky zastřešené, kde může být osvětlení upevněno ve stropní konstrukci (obr. 7). Uvedené technické možnosti nejsou úplným výčtem možností, ale spíše inspirativními příklady. Lávky jsou velmi zajímavým objektem při hledání nových inovativních řešení jejich osvětlení.

Autor: Ing. Petr Žák, Ph.D.,
ČVUT FEL v Praze, 
atelier světelné techniky, s. r. o.

---

Literatura a zdroje

1. Vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích;
2. ČSN EN 13201-2 Osvětlení pozemních komunikací – Část 2: Požadavky, 04/2019;
3. ČSN CEN/TR 13201-1 Osvětlení pozemních komunikací – Část 1: Návod pro výběr tříd osvětlení 12/2017; 
4. CIE 094-1993 Guide for flood-lighting;
5. ČSN 36 0459 – Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení, 02/2023.