Díky studiu jsem získal respekt k řemeslu

Designér Petr Matoušů nejdříve vystudoval Fakultu architektury ČVUT – obor design. Pak navázal magisterským studiem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, a to v ateliéru keramiky a porcelánu. Už během studií se začal svými návrhy zařazovat mezi tvůrce, kteří mají jasný fokus a vizi svého profesního směřování. U Petra je to oblast produktového designu. V rámci své diplomové práce navrhl kolekci dechberoucích svítidel, v nichž se snoubí moderní technologie a řemeslný um.

Petře, v návrhu kolekce se zabýváte vlivem světla na cirkadiánní rytmus. Proč jste zvolil právě toto téma? Jaká byla základní myšlenka, když jste se pustil do tohoto návrhu?

Trochu symbolicky jsem ukončil studium na UMPRUM úkolem, který pro mě kdysi představoval první setkání s keramikou v rámci studií. Při výběru tématu diplomové práce jsem se nechtěl zabývat pouze keramikou, tak jsem se rozhodl si zadání trochu zkomplikovat světlem. Snažil jsem se, aby návrh neskončil u jediného řešení a konkrétního výstupu, ale pojal jsem to více jako vlastní projekt do budoucna, protože se chci keramice i nadále věnovat. Řemeslný přístup ručního modelování z hlíny umožňuje vytvořit pokaždé nový a originální tvar. Mou představou bylo vytvoření proměnlivého systému svítidel, které se v kombinaci s keramickými objekty mohou přizpůsobit různě laděným interiérům. Na problematiku vztahu světla a cirkadiánního rytmu jsem narazil v průběhu rešerší, kterými při navrhování vždy začínám. Objeví-li se v průběhu navrhování otázka vlivu daného produktu na lidské zdraví, snažím se klást důraz na to, aby výsledný produkt přinášel člověku takové benefity, jakých se při správném postupu dá dosáhnout. Přišlo mi proto důležité prozkoumat právě působení denního světla na lidské zdraví a jeho celkovou interakci s živými organismy. 

Jak jsou svítidla navržena, aby fungovala v souladu s cirkdiánními rytmy?

Došel jsem k tomu, že rozdělím svítidla na tři výraznější typy, které budou inspirovány přirozenou přítomností světla v přírodě. Zavěšené kusy na nás svítí z nejvyšší pozice nejstudenějším odstínem bílé z celé kolekce. Odkazují tak na svit slunce během dne. Denní bílá, v níž je obsažena i modrá složka spektra, pomáhá k soustředění. Zároveň je třeba při práci svítit s vyšší intenzitou, proto je zavěšených objektů více a zářící válce jsou delší. Druhou fázi svícení zastupuje objekt umístěný na stěnu ve výšce očí, tedy ve výšce horizontu, za který zapadá slunce. Světlo již svítí teplejším tónem, svou atmosférou vybízí k uklidnění a odpočinku. Poslední fázi svícení prezentuje objekt umístěný na zemi. Září oranžovou barvou a postrádá modrou složku světla. Cílem bylo, aby barevností i kompozicí evokoval uhasínající oheň, zbytky přeložených žhnoucích polen. Dohasínající ohniště nese zprávu, že nastal čas spánku. 

Svítidla jsou tvořena kombinací průsvitných válců a keramických objektů. Proč zrovna tato kombinace?

Tvar válců vzešel z potřeby proměnlivosti zdroje světla. Chtěl jsem mít co nejvíce volnou ruku pro umístění světla v kompozici s keramickým objektem. Proto mi přišlo praktické, aby zvolený tvar svítil po celém svém povrchu rovnoměrně. Původně jsem zvažoval použití světelných zdrojů se standardizovanými paticemi, ale kvůli nedostatečné kontrole nad parametry a kvalitou vyzařovaného světla jsem se rozhodl pro výrobu svítidla za použití plexisklových trubek, hliníkových profilů a led pásků, což mi zároveň poskytlo větší tvarovou variabilitu. Výsledný návrh zakládám na určitém střetu, potažmo setkávání dvou rovin. Jednou rovinou jsou řemeslo a jednoduchá ruční tvorba. Druhá zastupuje moderní technologii, její vývoj a lidské poznání obecně. Světelný zdroj evokuje složku moderní technologie a při rozsvícení poodhaluje aspekty řemeslné tvorby zvýrazněním ručně modelované struktury. Tvarovou inspiraci hledám ve zmíněných dvou rovinách. U keramických objektů odkazuji na primitivní kamenné nástroje, které se v jisté podobě zachovaly i jako součásti pokročilejších řemeslných zařízení. Naopak u svítícího válce jdu po čistém tvaru, který je projevem pokročilé výrobní technologie. Struktura je inspirována urychlovači částic, zařízeními, která reprezentují jednu z nejpokročilejších fází lidského poznání.

Čím je pro vás práce se světlem inspirativní? 

Při prototypování jsem zjistil, že pro mé použití nemají plexisklové válce dostatečný rozptyl světla. Ačkoli jsem nic takového zpočátku neplánoval, musel jsem začít vyvíjet difuzéry světla, které bych do válců mohl vkládat. Rozhodl jsem se využít 3D tisk, což obnášelo rozsáhlé experimentování s různými plastovými strunami a nastavením tisku tak, aby byl rozptyl co nejefektivnější. 

Nakonec mi tato překážka přinesla nejen mnoho zkušeností v modelování a tisku, ale také si myslím, že dost obohatila výslednou práci. Věnujete se převážně produktovému designu. Proč jste vsadil právě na tuto oblast? 

I když mě odjakživa tvorba bavila, na gymnáziu jsem vlastně ani nevěděl, že se dají umělecké obory studovat. Tak trochu náhodou jsem se dozvěděl o designu na ČVUT a na škole jsem začal mít pocit, že by mě daný obor mohl bavit. Zároveň mě studium v rámci několika projektů opět přiblížilo ke keramice, ke které jsem si už v dětství vybudoval velice kladný vztah.

Jaké jsou vaše další profesní vize a směřování?

Kvůli uklidňující povaze ruční práce jsem v závěru studia na ČVUT začal více tíhnout k tvorbě z porcelánu. Proto jsem zkusil přihlášku na UMPRUM, abych do tohoto oboru získal další vhled a nabral zkušenosti. Zde se samozřejmě můj zájem o materiál ještě více prohloubil. Rád bych se věnoval především keramickým a porcelánovým produktům, které ze své podstaty najdou nejčastěji uplatnění na jídelním stole, ale také mohou zastupovat různé interiérové doplňky, jak jsem se snažil ukázat ve své práci. Kromě produktového designu bych ale rád zkusil prozkoumat široké pole volné tvorby. 

Jaké předpoklady jsou pro dobrého designéra určující?

V první řadě si nemyslím, že bych měl dostatek zkušeností podobné věci posuzovat. Považuji ale za důležité snažit se při navrhování uvažovat udržitelně. Také je důležité zajímat se o materiály a výrobní technologie. Během studií mi vždy hodně daly návštěvy různých továren, kde můžete nabrat povědomí o výrobních procesech nebo získat inspiraci k inovativnímu využití daných technologií.

Co vám dala studia na UMPRUM?

Kromě toho, že jsem zde potkal spoustu skvělých lidí z řad pedagogů i studentů, nasměrovala mě škola od technické povahy produktového designu k trochu volnější tvorbě. Úžasnou zkušeností byla možnost pracovat ve školní dílně s ostatními studenty i vedoucími a sledovat, jak každému pod rukama vzniká originální dílo. V keramice je často potřeba si při fyzicky náročnějších činnostech pomáhat, takže má pak člověk pocit, že patří do nějakého většího celku. Také jsem zde získal obrovský respekt k řemeslu celkově.

Autor: Klára Antošová